Naše sportoviště

K dispozici máme následující sportoviště:

- sokolovnu s velkým a malým sálem
- 4 antukové tenisové dvorce
- 1 antukový volejbalový dvorec

V rámci našeho sportovního areálu je k dispozici turistická ubytovna.

V sokolovně je realizována rekonstrukce malého sálu sokolovny. Ta proběhla v rámci projektu "U nás je taky hezky" - komentář si můžete přečíst ZDE.

Ceníky pronájmu a provozní řády sportovišť naleznete na stránkách oddílů.

Máte zájem stát se členem naší sokolské jednoty - napište!

Něco málo o TJ Sokol Malá Skála

"Vzpomínáme 100. výročí založení SOKOLA na Malé Skále (1894 - 1994)"

Úvodem

Začátkem léta 1894 (přesně 1.července) se v hospodě u Langů ve Vranovém sešlo několik nadšených ctitelů sokolské myšlenky. Schůzku svolal vranovský mlynář Jan V. Kynčl, který byl členem Sokola už ve svém předchozím působišti. Přítomné seznámil s hlavními Tyršovými zásadami, které v té době už pronikaly na venkova všude měly nadšené obdivovatele. První valná hromada se konala dne 21. října téhož roku a na ní byli zvoleni první sokolští funkcionáři. Starostou se stal br. J.V. Kynčl, jeho náměstkem br. Štěpán Plátek st., náčelníkem br. St. Pivrnec, jednatelem Ladislav Vele a pokladníkem Václav Nejedlo st.

Pouhých šest let tehdy zbývalo do začátku XX. století. Svítilo se ještě petrolejkou, pro vodu se chodilo ke žlábkum nebo k pumpám, nejrychlejším dopravním prostředkem byl vlak. Žádná obec Malá Skála ještě neexistovala- to byl název tehdejšího panství a také zdejší železniční stanice. Malá Skála tak vstoupila do jízdních řádů, do turistických průvodců a také všechny spolky, které koncem 19. století tady vznikaly, přijaly název Malá Skála. 

V době, kdy tady naši předkové založili sokolskou jednotu, existoval v naší vlasti Sokol přes 30 let. Nejeny Praze, ale i v našem nejbližším okolí - v Turnově. Zakladatelé Sokola, Dr. Miroslav Tyrš i Jindřich Fűgner, kteří celý svůj život zasvětili Sokolu, byli už mrtví. Díváme-Ii se dnes na jejich dílo, činíme to s velkým dojetím a úctou. Dr. M. Tyrš stanovil program spolku, sepsal stanovy, vytvořil tělocvičné názvosloví, jako náčelník pražské obce sokolské zavedl důležité druhy cvičení, založil časopis Sokol, aby se sokolské hnutí mohlo mnohem rychleji šířit do dalších měst a obcí. Slova jako "slet", "nazdar", "šibřinky", oslovení bratře, sestro - se staly běžnou součástí hnutí. 

Do českého ušlápnutého prostředí přichází Sokol se svými demokratickými zásadami a metodami, s cílem pěstovat ve zdravém těle zdravého ducha, spojovat výchovu tělesnou s výchovou duševní a mravní. Ve vnitřním životě Sokola neměl nikdy rozhodovat ani stav, ani majetek nebo politické názory, ale demokratické principy občanské rovnosti a tolerance. Na předním místě stálo vždycky cvičení. 

Maloskalská jednota přijala stanovy spolku podle vzoru turnovské jednoty. Místnost pro cvičení byla pronajata v hostinci u Langů. Když hospodu koupili Bílkovi, stala se domovem maloskalského Sokola na dlouhých 38 let. Vděčně vzpomínali zakladatelé maloskalské jednoty na obětavou pomoc huntířovské jednoty, zejména bratru Klivického, Drobníka a Štryncla, kteří jako cvičitelé zaškolili mladé bratry u nás. Velký dík patřil také turnovskému náčelníkovi br. Náhlovskému, který docházel obětavě na cvičení z Turnova k nám pěšky. Sokol vnášel do venkovských obcí nové způsoby života. Dvakrát týdně se chodilo cvičit. Odebíraly se časopisy. Jednota se stala součástí velkého župního společenství, vykročila ze své izolovanosti. Nejlepší cvičenci se mohli účastnit nejrůznějších cvičitelských kurzů a získávat cenné poznatky i,zkušenosti pro práci v jednotě. Pořádaly se plesy, šibřinky, akademie, aby jednota získala nějaké peníze na příklad na potřebné cvičební nářadí, na lepší vybavení provizorní tělocvičny. Nadšení bylo tak veliké, že už v roce 1895 se vypravilo do Prahy na III. všesokolský slet 9 cvičících bratří (z celkového počtu 43 členů). 

V červnu 1898 se na ostrově mlynáře Kynčla konalo okrskové veřejné cvičení. Průvod šel od hospody u Bílků ke mlýnu a potom předvedli cvičenci sestavy na nářadí a prostná z posledního sletu. Na veřejných cvičeních si mohli návštěvníci představit alespoň v malém atmosféru velkých sletových dnů. Na ostrov přišli bratři z Líšného, Frýdštejna, Skuhrova, Těpeř, Huntířova, z Turnova i ze Železného Brodu. Slavnost zahájil nadšený propagátor Sokola, voděradský učitel br. Josef Žák. Na ostrově se konalo poté mnoho veřejných cvičení a sletů, a to i v době, kdy br. Kynčl musel mlýn prodat a jako nájemci přišli Faixovi. 

Obětavá práce

pro společnou věc byla vidět na každém kroku. Od roku 1900 se členové Sokola starali o knihovnu (zejména br. Aug. Štryncl, sestra Nejedlová - Bílková, br. Láďa Linka). Naučili se organizovat nejen cvičení, akademie, plesy a šibřinky, ale zajistit všechno tak, aby nedošlo k nějakým nepřístojnostem, aby se vydělalo na hudbu¹⁾, aby v pokladně zbyly vždy nějaké peníze ještě pro druhé. Nejednou část výtěžku věnovali na celonárodní účely: na výstavbu pomníku Mistra Jana Husa v Praze, na Ústřední matici školskou a pod.

Velkou péči věnovala jednota od roku 1908 pravidelnému cvičení mládeže. Na příklad v roce 1913 se Dne dorostu v Podmoklicích účastnilo z naší jednoty 15 žáků a 19 žákyň. V průběhu let se stávalo, že došlo k ochabnutí některé činnosti. Třeba dramatický soubor se tak soustředil na divadelní činnost, že cvičení chřadlo. Ale nácvik sletových skladeb vnášel do života jednot vždycky nový elán a chuť do práce.

Od konce 19. století se česká společnost začíná výrazně emancipovat a také politicky diferencovat. Zakládají se různé sportovní svazy, tělocvičná hnutí se organizují podle stranické příslušnosti (1897 vzniká DTJ, 1900 Orel). Sokol se snažil vždy uhájit své významné místo ve veřejném životě podle Tyršových ideálů, vždy dal přednost myšlence národní před stranickou. Přesto se i v jednotách objevilo politické napětí. Také maloskalská jednota musela řešit rozepře mezi národními socialisty a soc. demokraty. Vždycky se však našlo takové řešení, aby společná práce v Sokole mohla pokračovat. Jakmile někdo ve své obětavé práci polevil, vždy se celek citelně oslabil zejména v malých jednotách. Ti nejosvícenější uměli smiřovat názory a spolupracovat i s dalšími spolky. Třeba při budování plovárny a přívozu s Okrašlovacím spolkem a v něm získat další přispívající členy Sokola.

Velkou zásluhu na tom, že se dařila práce s dorostem, měli bratři Plátkové (náčelník František Plátek a jednatel Josef Plátek, který převzal funkci po br. Žantovi, když odešel učit na měšťanskou školu do Poličky). V létě 1914 se účastnilo 6 cvičících bratří sokolského sletu v Brně. Do velkého nadšení tehdy zazněla zpráva o sarajevském atentátu. Slet byl rychle zakončen, 26. července byla vyhlášena všeobecná mobilizace v celém rakousko-uherském mocnářství a začala I. světová válka. Rok nato byla Československá obec sokolská rozpuštěna. Maloskalská jednota se omezila na minimální činnost. Tehdejší starosta Sokola Petr Vajs i další funkcionáři a členové jednoty byli povoláni na frontu, jednotu řídil br. Bohumil Šulc a mladý jednatel Josef Műller. Byly to smutné roky. Přicházely zprávy o mrtvých, padlých, vraceli se ranění vojáci, ale už docházely zprávy, že se za hranicemi tvoří legie a postupně snila naděje, že staré mocnářství bude poraženo.

V nové republice

28. října na 1918 byla vyhlášena Československá republika. Ještě ten večer byl uspořádán průvod. Řídící učitel br. Josef Král uvítal na návsi naši samostatnost slavnostní přednáškou. Po dlouhých třech staletích se do naší vlasti vrátila vytoužená svoboda a národní samostatnost. Z války se navraceli naši legionáři. Z Ruska bratři Josef Halama, Josef Finke, Karel a Jan Houfkové, z Francie br. Láďa Linka. Na italské frontě padli bratři St. Šimek a Josef Plátek, na ruské frontě padl Josef Fabián a z války se nevrátili bratři Műllerové z Labe. Záhy po skončení války umírá nadějný mladý jednatel naší jednoty Josef Műller. Čest jejich památce!

Jednota pokračovala ve své tělovýchvoné práci. Členstva přibývalo a v roce 1919 byl také založen ženský spolek. který měl 47 členek. První náčelnicí byla zvolena sestra M. Műllerová. První výročí republiky v roce 1919 se oslavilo přespolním během s poselstvím presidentu republiky T.G. Masarykovi. Roku 1920 se konal po osmileté přestávce VII.všesokolský slet. S nesmírným nadšením se připravoval nácvik. Politická opozice projevila obavy, že sokolstvo Prahu "vyjí", protože poválečné zásobování ještě vázlo. Jednoty si proto svépomocí opatřily vlastní zásoby jídla. Už v červnu jelo z naší jednoty na slet osm dorostenců se svým vedoucím br. Josefem Sedlákem. Hlavních sletových dnů se zúčastnilo 9 mužů a 10 žen. Tehdy se už některé skladby opakovaly, aby je vidělo co nejvíce diváků. Zdvojnásobily se i počty cvičenců a tak se mohli i cvičící podívat na jednotlivá velkolepá vystoupení. Byl to výsledek nezištné a obětavé práce v jednotách. Velmi aktivně se pustily do práce ženy. Pro ně to byl vstup do rovnoprávné, rovnocenné společnosti. Roku 1921 byla zvolena náčelnicí mladá sestra Anna Sedláková. Ona a její muž, obětavý cvičitel a dlouholetý náčelník se stali po celá léta zárukou dobré tělovýchovné práce ve cvičení i při organizování sokolských akademií.

Touha postavit si vlastní sokolovnu

po válce zesílila. Jednota měla už 168 členů a řada okolních jednot měla vlastní "stánek" pro cvičení. Jenomže to byly jednoty, které tvořily územní celek s obcí. Malá Skála jako obec ještě neexistovala, Jizera dělila Vranováky na svém levém břehu od Vranováků na pravém břehu. Jizera byla také hranicí mezi okresem semilským a turnovským. Sokolská jednota jakoby byla od samého počátku skutečným mostem mezi oběma břehy. Nejednou se jí podařilo překlenout letité územní nedostatečnosti, ale někdy také neuspěla. Závažné spory se dostaly do jejího života při vybírání pozemku pro stavbu sokolovny. Samostatná obec Vranové I byla ustavena v roce 1922 a obec Vranové II až o pět let později. A tak se spory vlekly kolik let. I když se nevědělo, kde přesně bude jednou nová sokolovna stát, moudří funkcionáři soudili, že je zapotřebí na ni šetřit. Činnost jednoty nesměla být takovými spory oslabena. Když se v roce 1926 konal VIII. všesokolský slet, existoval už Československý rozhlas, takže se rozhlasoví posluchači stali svědky této velkolepé události z přímých reportáží. Sletu se od nás zúčastnilo 6 dorostenců a 3 dorostenky a na hlavní dny odjelo do Prahy 21 mužů a 12 žen (cvičících), s přihlížejícími bylo na sletě 65 našich členů.

Kino
vzniklo z iniciativy sokolské jednoty a sehrálo významnou roli jak v životě samotné obce tak i Sokola jako zdroj příjmů²⁾. Byl ustaven bioodbor a několik členů se jelo podívat do Rovenska pod Troskami, kde už byl biograf v provozu. Tamní operátor br. Tejnský se nabídl, že naší jednotě vypomůže a připraví ke zkouškám br. V. Hanuše, vyučeného elektrotechnika. Tím, že v naší obci byla postavena elektrárna hned začátkem XX. století, měla Malá Skála náskok před některými obcemi, kde byla elektřina zavedena mnohem později. První představení se konalo 15. listopadu 1925. Promítala se americká komedie "Strýček James vstal z mrtvých". Film byl němý, s titulky, ale byla to obrovská senzace.

Hudba se pouštěla z nového gramofonu. Operátorskou zkoušku mezitím složil také br. Sedlák a připravil ke zkouškám br. Jiřenu. Kino se stalo spolehlivým zdrojem financí pro plánovanou stavbu sokolovny. Každý člen jednoty mimoto zaplatil 5 Kč ročního příspěvku a stavební fond byl převeden z Hospodářské záložny v Turnově do Občanské záložny ve Vranovém II, která sídlila u Jiránků.

LOUTKOVÝ ODBOR byl ustaven v roce 1928. Tehdy péče o žactvo i dorost tvořila nedílnou součást sokolské tělovýchovy. Připravit pro nejmenší loutkové divadlo se stalo aktuálním úkolem. Jeho realizací byli pověřeni br. Josef Jíra (který byl dlouhá léta cvičitelem frýdštejnského Sokola) a br. Míla Kovář. Loutky i celé zařízení si prohlédli v Železném Brodě, zakoupili podobné a v sále Nejedlovy hospody na Labi začali hrát. V zimním období se hrálo každou neděli k velké radosti dětí.

LYŽAŘSKÝ ODBOR byl ustaven v roce 1929. V témže roce se konal lyžařský závod za účasti 30 závodníků. I. cenu v běhu získal br. Hloušek, I. cenu ve skoku br. Kamaryt, za dorost se skoků zúčastnil Mirek Linka, za žáky Josef Pleštil. Z žen se závodu v běhu zúčastnila M. Havlová. Lyžařina se stala středem zájmu mladých. Organizovaly se různé výlety do Krkonoš, z Plání pod Ještědem na Malou Skálu apod. Byla to doba, kdy se nacvičovaly telemarky, jezdilo se na dřevěných lyžích pro běh i pro sjíždění. O slalomu, patičkách, moderním stylu na sjezdovkách, o nové výzbroji s lankovým vázáním, o běžkách neměli v té době naši lyžaři ani ponětí. Moderní styl se prosadil až ve čtyřicátých letech³⁾.

V roce 1930 bylo konečně rozhodnuto o stavbě sokolovny. Pozemek jednota zakoupila od br. Ant. Boučka, byl ustaven nový stavební výbor v čele s br. Pelcem. Stavba sokolovny podle projektu br. arch. Seidla z Růžodolu byla zadána firmě Dubský a Nedvídek na Malé Skále. Stavební spolkové jmění i s upsanými půjčkami činilo 137 tisíc korun. Byla hospodářská krize, nezaměstnanost, ale od výstavby sokolovny se neustoupilo. Každý člen se zavázal,že odpracuje 100 hodin na přípravných pracech nebo přispěje částkou 2,50 Kč na hodinu, aby jednota mohla zaplatit dělníkům. Rok 1931 byl ve znamení stavebních projektů. Jednota se bála dluhů a rozpočet dosahoval výše téměř půl milionu. Župa ještědská vyslala delegaci, aby prověřila naše finanční poměry. Bratři Jan Pelc a Václav Nejedlo zahájili "upisovací akci" bezúročné půjčky na 10 let. Tímto způsobem získali sto tisíc korun a dalších sedmdesát tisíc Kč na 4 procentní úrok. Je skoro neuvěřitelné, že na Svatodušní neděli - 15. května 1932 - byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě Tyršovy sokolovny a už 30. října téhož roku byla nová sokolovna slavnostně otevřena. Nadšení bylo nesmírné. Na první sokolské veselici v nové sokolovně už hrál vedle tradiční kapely také místní moderní jazzový orchestr. Záhy nato, 13. listopadu se konala slavnostní akademie za přítomnosti mistra světa v tělocviku br. Aloise Hudce, pozdějšího nositele olympijské medaile. Přítomni byli i jeho bratři: Josef, Antonín, František, Václav. Jejich výkony na nářadí sledovali návštěvníci se zatajeným dechem. Začátkem listopadu se přestěhoval do sokolovny od Bílků také biograf. Ale ne už němý, ale zvukový a prvním filmem zde promítaným byli Psohlavci. Za rok se v kinu promítalo 50 ~ 60 filmů ve stovce představení, zejména v letních měsících, kdy bylo na Malé Skále mnoho letních hostů. Dnes si stěží představíme, jak se to všechno tehdy stihlo, protože v témže roce (1932) se konal IX. všesokolský slet a bylo zapotřebí věnovat velkou péči nácviku žactva a dorostu. Okrskového cvičení ve Vestci i župního sletu v Rovensku se jednota početně zúčastnila a v Praze cvičilo 18 mužů a 17 žen. V nové sokolovně se pravidelně cvičilo. Byla tu nová kolovadla, nová bradla, kruhy. Budova měla ústřední vytápění, sprchy v suterénu, přestěhoval se sem nejen kinosál, ale i loutkové divadlo, hrála se tu ochotnická divadla, promítaly se tu premiérové filmy (jako v letovisku), pořádaly se plesy, karnevaly... Sokolovna se stala skutečným centrem společenského, kulturního a především tělovýchovného a sportovního života v obci. V roce 1936 se lyžařský odbor pustil do stavby lyžařského můstku, na kterém bylo odpracováno přes 900 dobrovolných hodin. V roce 1937 se pořádalý branné hlídky i srazy, ale nejvíc času se věnovalo nácviku prostných. Atmosféra ve střední Evropě byla už napjatá. V sousedním Německu se nacisté netajili svými plány na zničeni Československa, Henleinova strana získala v Sudetech velké volební vítězství. Když se v roce 1938 konal v Jablonci na Nisou župní slet, ustoupili pořadatelé od průvodu městem z obavy před nacistickými provokacemi. Blížil se X. všesokolský slet. Nikdo netušil, jak málo času má Československá republika před sebou na plodnou práci! 17. června odjížděla do Prahy první výprava 12 žáků, které vedl br. Sedlák s br. Peldou. Týden nato odjížděla druhá výprava dorostu pod vedením br. Štryncla a sestry Hendrichové (Rosové). 2. července odjížděla třetí výprava, 14 bratří a 16 sester. Československý rozhlas opět v přímých reportážích vysílal sletová vystoupení s nezapomenutelnou půlnoční scénou. Dominovalo nadšení, ale také odhodlání bránit republiku, víra, že se ubráníme, kdyby nás Hitler napadl, existovala neochvějná důvěra ve spojence. X. všesokolským sletem jako by skončil demokratický vývoj v samostatném státě. Záhy došlo k Mnichovské dohodě, neuvěřitelnému ultimatu. 1.října obsadila nacistická armáda celé pohraničí. Naši (v té době již pohraniční sokolskou jednotu opanoval nikoliv pocit porážky, ale zrady, protože nebylo národu dopřáno, aby se bránil. 15.března 1939 obsazuje Hitler zbytek našeho území, vzniká protektorát. 21.dubna 1941 byla z moci úřední Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek byl zabaven.

Poválečná léta 1945 - 1948

znamenala v životě sokolských jednot složitou etapu. Československá obec sokolská byla hlavním iniciátorem sjednocení celé naší tělovýchovy na demokratických základech. Jenomže ustavení Československého tělovýchovného svazu v roce 1946 se stalo spíš formálním aktem a proto se ČOS rozhodla jednat nadále samostatně. Sokolské jednoty se znovu pustily do přerušené práce. Na Malé Skále se opět začalo pravidelně cvičit a nepřestalo se sportovat. Velký úspěch sklízeli naši lyžaři (Míla Kovář, Jiří Nejedlo a zejména nejmladší dorostenci Pepík Jíra, Eva Šulcová, Láďa Votrubec a další). Později dovedl J. Jíra své dravé jízdy v brankách až k titulu akademického mistra světa ve slalomu. Členem reprezentačního národního mužstva se stal také Miroslav Plátek. Byl to zlatý věk maloskalského lyžařského oddílu⁴⁾.

V sokolovně se začalo s pečlivou přípravou na XI. všesokolský slet. Jenomže ten se konal už po únorovém komunistickém vítězství v roce 1948, za zcela jiných politických poměrů. Slet se stal tehdy velkou demonstrací věrnosti předmnichovské republice, presidentu Benešovi, demostrací vzdoru proti novým držitelům moci. Všechny tělovýchovné spolky, sportovní svazy byly sice sloučeny do ČOS, ale celostátní sokolská organizace byla rozdělena podle politických okresů a krajů, župy byly zrušeny. Naše jednota byla začleněna k semilskému okresu a ke kraji libereckému. Zároveň se už zakládaly závodní jednoty v továrnách a velkých závodech. Jenomže milionová obec sokolská měla kořeny v demokratických ideálech druhé poloviny 19. století a za ta desítiletí prošlo dveřmi tělocvičen mnoho generací. A ti, kteří jednou prošli branou borců na Strahově, nikdy na léta v sokolské jednotě nazapomněli.

V samotných základech hnutí se udržela Tyršova idea, aby Sokol byl celonárodní organizací nezávislou na politických směrech. Maloskalská jednota si uchovala vzácnou soudržnost a sokolovna byla nadále střediskem tělovýchovného, společenského a kulturního života obce. V roce 1953 byl Sokol znovu zlikvidován a je až s podivem, že venkovské jednoty si mohly ponechat název Sokol. Naše TJ SOKOL Malá Skála se pustila znovu do práce. Nebylo to snadné rozhodování. Necvičit? Přestat chodit do Sokola? To by znamenalo ztratit nadobro dovednosti získané dlouhým úsilím. Díky obětavým a nezištným cvičitelům (zejména Dr.lvanu Šolcovi, br. Láďovi Vrbasovi, Zdenkovi Zítkovi) se začalo s náročným cvičením na nářadí a s pravidelným nácvikem těch nejmladších. Nacvičovalo se na spartakiády politicky silně zneužívané, ale většina cvičenců v nich viděla jisté pokračování sokolských sletů. Rok 1968 přinesl mnoho naděje do sokolské činnosti, i když pod hlavičkou ČSTV. Pod vedením svých cvičitelů skládali mladí cvičenci po absolvování cvičitelské školy v Turnově župní cvičitelské zkoušky. V rezolucích, které jednoty tehdy rozesílaly do Čs. televize, do rozhlasu, na předsednictvo ÚV ČSTV se naše jednota znovu veřejně hlásila k Tyršovu odkazu. Sovětské tanky v srpnu 1968 uzavřely cestu k demokratické diskusi a k dalšímu rozvoji sokolských ideálů ve druhé polovině XX. století.

V letech normalizace soudržnost maloskalské TJ Sokol zesílila. Mladí lidé se věnovali hodně sportu. Byl to jistý únik z politického normalizačního sevření. Všechny oddíly dosahovaly dobrých výsledků: ať se jednalo o lyžařský, tenisový, horolezecký, turistický, volejbalový oddíl nebo odbor základní a rekreační tělovýchovy. Pokračovalo se rovněž v tradičních akcích stavebních i organizačních. Jednota zakoupila přilehlé pozemky u sokolovny a dala je oplotit. Postavila se další lyžařská sjezdovka a vlek, pod vlekem záboreckým se podařilo postavit stanici, tzv. chaloupku. Když v létě 1978 zničila stoletá voda tenisový kurt v "Teplicích", ihned se místní nadšenci pustili do stavby nových tenisových dvorců nad školou. Tisíce dobrovolných hodin obětavé práce ve výborné partě přineslo skutečně hodnotné výsledky. Díky členům TJ Jiřímu Houfkovi, ing. Karlu Főrsterovi, Miroslavu a Pavlu Drobníkovým, bratřím Šípošovým a Tunkovým, Zdenkovi Zítkovi a dalším se vybudovaly základy k dnešnímu sportovnímu areálu se 4 tenisovými dvorci. Odtud pak už byl jen krok k úvahám o postavení tenisové klubovny. Začátkem 80. byla postavena budova turistické ubytovny s tenisovou klubovnou. Pro základní tělesnou výchovu bylo zakoupeno další potřebné tělocvičné nářadí, bylo vybudováno i nové volejbalové hřiště u tenisu, členové jednoty se podíleli na dobudování malého atletického hřiště u základní školy.

V maloskalské sokolovně se stále cvičilo. Někdy bylo cvičenců více, někdy méně, ale vždycky tu vládlo zanícení pro dobrou věc tělovýchovy a sportu. Z žáků a dorostenců vyrostli noví sportovci a obětaví cvičitelé. Maloskalská krajina s obdivuhodnými věžemi Suchých skal přispěla k založení horolezeckého oddílu⁵⁾ a Jizera vždy lákala vzít pádlo a sjíždět řeku. Tady se začalo tříbit slalomové mistrovství dvou našich vodáků Zdenka Tunky a Miroslava Šimka. Křest vodou Jizery dovedl M. Šimek až ke slalomovým medailým z olympijských her a mistrovství světa.

Letos, kdy vzpomínáme 100. výročí založení TJ Sokol v Malé Skále, chtěli bychom vzdát úctu i poděkování zakladatelům a všem, kteří se s odhodláním pustili do cvičení,nacvičovali s dětmi a dali jim do života základ zdravého rozvoje. Naše poděkování patří i těm, kteří uměli spojit cvičení se záslužnou výchovnou a vzdělávací činností. Všem, kteří se pustili do stavby moderní sokolovny a kteří neziště po celá léta rozsévali mnoho užitečného a dobrého kolem sebe. Je nám velmi líto, že v polistopadovém období došlo k nedorozumění mezi ČOS a těmi venkovskými jednotami jako je naše, které ihned do ČOS nevstoupily, protože jejich činnost v roce 1990 byla převážně zaměřena na sport. Jsme převědčeni, že zvítězí nezištná tělovýchovná práce, že bude obohacena o další významné sportovní disciplíny a především sokolovny v obcích budou patřit těm, kteří pro další generaci, pro mladé a nejmladší vytvářejí podmínky ke sportování a cvičení v duchu dávného Tyršova hesla "ve zdravém těle zdravý duch". Od konce tohoto tisíciletí nás dělí pouhých šest let. Svět kolem nás se proměnil. Nezištná, dobdrovolná a radostná práce při hledání nových a znovunalézání hlubokých duchovních hodnot však bude mít nadále své důležité místo v lidském životě.

Zpracovala Jarmila Votavová, Dr. Jiří Nejedlo st. dle podkladů z archivu TJ a vzpomínek členů.

Červen 1994

(Redakční rada: Ing.Č. Šikola, J. Votavová, Z. Plátková, L. Wolfová, Z. Zítko, Ing. P. Šípoš, Dr. J. Nejedlo st., J. Houfek)

1) Hudba v sokolské jednotě zasluhuje zvláštní zmínku. Její počátky jsou spojeny s hudebním doprovodem klavíru ke sletovým prostným. I když o plesech hrávaly místní kapely, v polovině 30. let vznikl sokolský taneční orchestr.
Tvořili jej saxofonisté Mirek Linka a Ant. Bouček ml., houslisté br.Hloušek a později Láďa Vrbas, klavíristé Jiří Nejedlo a později Bohumil Faix, u bicích nástrojů Josef Pleštil, trumpetisté Emil Bismiler a později Jiří Zejfart. Postupně se rozšiřoval o další muzikanty, bylo jich až 25, pouštěli se do skladeb Smetany, Dvořáka, Křičky a troufli si i na operetu Mamselle Nitouche od Hervého a s Nituškou pak hostovali v Železném Brodě i v Turnově.

2) Žádost o udělení licence na biografická představení byla podána už v roce 1921. V hospodě u Bílků se počítalo s přístavbou promítací kabiny. V srpnu 1925 se konalo komisionelní šetření zástupců Zemského úřadu o "způsobilosti" zdejšího zařízení. Celkové náklady na kino činily 25800 korun a byly splaceny za dva roky.

3) Kopcovitá krajina v okolí Malé Skály byla jako stvořená pro tréninky. Heslo "posportit Sokol a posokolštit sport", které se šířilo už na konci 20.let, sílilo před 2. světovou válkou. A v naší jednotě byly ideální podmínky pro sportování. Odchovanci Sokola po zákazu ČOS v roce 1941 ustavili Lyžařský odbor sportovního klubu (LOSK) a za pomoci špičkových lyžařů maloskalský oddíl přispěl významně k soudržnosti tělovýchovy v obci. Soustředěná pozornost se také věnovala mládeži.

4) Po válce bylo zapotřebí udělat i mnoho drobné, obyčejné práce. V roce 1946 bylo vydlážděno prostranství před sokolovnou, byla upravena místnost pod kinosálem a rozbíhala se okrsková a župní cvičení. Pokračovaly tělovýchovné akademie i přednášková činnost (br. Čestmír Šikola "O cestě z Malé Skály do Londýna a zpět", byly zde přednášky o terezínských katakombách, o presidentu Benešovi, o Janu A. Komenském a další).

5) V současné době horolezecký oddíl zanikl a bývalí jeho členové spadají pod krajský horolezecký svaz nebo se svému sportu věnují individuálně.